Portrét  Thomáše Jordána  z  Klauznburku  Doktora  a  Lékaře Zemského v Markrabství Moravském.  Titulní list spisu  Kníha o vodách hojitelných  neb   Teplicích   moravských.   Slavným  Čtyřem  Stavuom  Markhrabsví   Moravského  připsaná  1580.   Vydala   Obchodní a živnostenská komora v Olomouci v roce 1948.  
     
  Od Tovačova  Čtvrt míle vzdálí jest ves jménem Virovany,  kdež jest Lázeň vystavená,  chaterná jako Chaloupka Sedlská,  při  břehu  jednoho  velikého Rybníka.  Tu  jest  Studně Vody  hojitelné,  kteráž  před  časy,  že  ji  Páni z Pernštejna užívali, byla velmi vznešená.  
  Tak  ve  své knize referoval  Tomáš Jordán o věrovanské  lázni,  kterou  navštívil během studijní cesty po Moravě a západním Slovensku.  
     

     
  Jedna z kupních  smluv  týkající se prodeje a koupě lázně.  V roce 1601 se stává  majitelem lázně  Tomáš Mastibotek ( gruntovní kniha Věrovan I.).  Na Komenského  mapě  Moravy z roku 1627  jsou  lázně  ve  Věrovanech a v Bochoři označeny kádičkami.  
     
  Nejstarší  zmínku  o  věrovanské  lázni  máme  z  roku  1502.   Dovídáme  se  o  ní  náhodou  ve  zprávě  o smrti českobratrského    kněze  Jana  Synka,   který  zemřel   první   středu  postní   toho   roku :   …  jsa   v   lázních Věrovanských. Prosperovala, ale zanikla během třicetileté války (1618 – 1648).  
     

     
  Lázňa však  již nebyla kolem dvou století  v provozu.  Jak asi v tu dobu vypadal  lázeňský  interiér  popsal  Jan Amos Komenský  ve svém díle „ Svět v obrazech“ ( 1658).  
     
  V 30. letech  minulého  století se  místními  minerálními  prameny  velmi  intenzivně  zabývala skupina  místních občanů v čele s prof. teologie Tomášem Hudcem,  jeho bratrem  Vendelínem Hudcem  a  starostou  obce  za  Čs. stranu  lidovou  Fabiánem Ošťádalem.  V době světové  hospodářské  krize  soustředili  částku  cca l milion Kč  k  výstavbě lázní.  Lidovci však prohráli obecní volby a „ národovci pánbičkářům“  podobné experimenty znemožnili.  
  V 70. letech téhož století Vlastivědný kroužek  Otakara Bystřiny navázal na záměr skupiny  prof. Tomáše Hudce. Za pomoci historiků, archivářů, geologů, geofyziků. psychotroniků, balneologů, pracovníků  Teoretických ústavů lékařské fakulty  UP v Olomouci a dalších specialistů a též za velkého pochopení  funkcionářů  místních  institucí upřesnil  původní  polohu Lázně,  ohniště i usazení kádí,  navrtal  hlavní  pramen  i  původní  středověkou  studni a vody nechal balneologicky vyhodnotit.  
     

     
  Věrovanský   „KÓT“  v  roce  1972.    Směr  toku  minerálních  pramenů.   Zkušební  vrty  uskutečněny  v  roce 1973 u Štefančíků a u vrat Ošťádalů, kde i  skupina  prof. Tomáše Hudce  vyhledala  jedno z ramen minerálních pramenů. Podrobnější informace lze získat v naší redakci.   Odběr  vzorků  vod  ze  studny  u  Václava Kalába  na  č.p. 56  dne 19. června 1973.  Stojící  zleva:  Zdeněk  Vrána,   p. Kalábová,  Jaroslav Konečný,   klečící  JUDr. Jaroslav Krempl a Vojtěch Mikudík.  
     
  Vyhodnocení  minerálních vod uskutečnil  Výzkumný ústav  balneologický  v  Mariánských lázních.  Pro orientaci citujeme  podstatné   z   vyjádření   ředitele  ústavu   MUDr. Jaroslava Bendy,  CSc.:   Slabě  mineralizovaná  hydrouhličitano – síranová  vápenno – draselná  minerální  voda.  Má  poměrně  vzácně se vyskytující  složení,  charakterizované zvýšenou koncentrací draselných iontů. Není proplyněna.  Pro bližší posouzení je nutné provést podrobnější analysu, zvláště se stanovením forem dusíku, fosforu a mikrobiologickou analysu.  
  Podle předběžného – orientačního  vyjádření vědeckých  pracovníků  Teoretických ústavů lékařské fakulty UP v Olomouci  bylo by možné  využívat prameny v předehřáté formě u onemocnění kloubů a páteře,  poúrazových stavů a u některých  funkčních  poruch  nervových.  K pitným kůrám u střevních katarů,  ledvinových  kamenů, u onemocnění, kde se dávají léky proti otokům, u slabostí srdečního svalu atd.  
     

     
  Studie čelního pohledu na lázně architekta Flory Olomouc Adolfa Uhra Tovačova. Obec zvažovala jejich umístění na obecní  louce vedle  kulturního domu a sokolovny  jako součást Areálu kultury a zdraví.   JZD Věrovany a LSD Jednota Olomouc  zamýšleli  vybudovat  naproti  areálu  autokemp.  I  lázně v Bochoři  prodělaly  těžké  doby,  ale veřejnosti slouží nejméně od roku 1580.  
     
  Vlastivědný   kroužek  Otakara  Bystřiny  spolu  s  funkcionáři  MNV  a  JZD  ve  Věrovanech,   LSD  Jednota Olomouc,  Dopravních staveb Olomouc,  Přerovských strojíren v Přerově  a  dalších  hospodářských organizací zajistili  částku  3, 5 mil. Kč  k  výstavbě  sauny  a  lázně.  Měli  přitom  podporu  vedoucích  funkcionářů  ONV v Olomouci, již uvedených Teoretických ústavů lékařské fakulty tamtéž a dalších vědeckých pracovišť. Současně vypracovali komplexní studii s návrhem možného využití minerálních pramenů k vědecké oponentuře a návrh Statutu a přípravného výboru SAUNABALNEOKLUBU Tomáše Jordána z Kluže.  
     

 
 
 
 

Zprava : Zdeněk Vrána, Oldřich Drkula,

Vojtěch Mikudík, JUDr. Jaroslav Krempl,
balneoložka RNDr. M. Sadílková,
Václav Kaláb a balneolog Zd. Zeithammel.
 
 
 
 
 

 

 
  MODLITBA ZA LÁZNĚ.    Bohové  ji,  bohužel,  nevyslyšeli,  nebo  prameny  prokleli!?   V  nedalekém  Bochoři  i  ve Slatinicích jsou Jordánovy vody využívány dodnes  v  prosperujících  lázních.  Ve Věrovanech  jen  v  průběhu  XX. století politické  zemětřesení  dvakrát  pod  zcela  banálními  „ideologickými“  záminkami  zničilo  pokusy o jejich obnovení.  Úsilí zájmového badatelského kolektivu ze 70. let minulého  století však nepřišlo zcela nazmar.  Pro potomky soustředil  mnoho cenných dokumentů,  minerální  prameny  zakreslil  a  zachránil  před  znečištěním.  Hodnota jeho díla  v tu dobu činila cca 300.000,- Kč.  
  Věříme,  že ti co přijdou po nás,  budou úspěšnější a věrovanské  minerální prameny přece jen naleznou využití. Držíme jim palce, ale současně předáváme již v roce 1890 úsměvně vyjádřené memento  Otakara Bystřiny z jeho povídky Jak Věrovští Ječmínka našli. Ve zkrácené formě a volně si je dovolujeme citovat:  
     
     
  „Ve Věrovanech  nic nepřekvapí…  Nečtou  tam noviny, poněvadž zbytečně štvou a straší. Měli  tam svého času  sirkový léčivý  pramen – ale zasypali  jej  a  vystavěli  na jeho místě obecní sýpku.  Snad  se  báli,  aby se naposledy  z Věrovan  nestalo  nějaké léčebné místo, kam by se scházeli z blízka i z daleka nemocní. – Nač trpět  ledakoho v pokojném domově a mít s tím kdovíjakou nepohodu!?“  
     
     
     
  Prameny  
  REGION VĚROVANY č. XV. 2/ 1992 :  
 

LÁZŇA. PhDr. Gustav Vožda. XV. Rukopis ukončen v roce 1976.

  
  DOSLOV.  JUDr.Jaroslav Krempl.  Jako autor  projektu je ochoten  gratis  předat  veškerou soustředěnou dokumentaci i osobní poznatky všem opravdovým zájemcům o místní balneologii.