Informace o Komitétu 1866 pro internetové stránky REGION VĚROVANY
 
Vojenské  akce  prusko-rakouské  války  v roce  1866  nezasáhly  jen  Čechy,  kde  probíhaly  hlavní boje, ale také Moravu,  kdy při ústupu rakouské armády došlo k několika  vážným střetům s nepřítelem.  Proto i v naší oblasti máme z této války  pomníky, kříže a hroby padlých a  zemřelých  vojáků.  K nim se řadí i místa,  kam  byly  pochovávány oběti cholery,  která intenzivně řádila  i  mezi  civilním  obyvatelstvem. A  právě  množství  těchto  sakrálních  památek  bylo  důvodem  proč  již  v  roce  1888  vznikl  Komitét  1866,  na  který  dnes  navazuje,  již s celostátní působností, spolek nazvaný Komitét pro udržování památek z války roku 1866.
 

 

Pohlednice  s  některými pomníky v Tovačově a okolí.  V  pruské  uniformě  znalec a  propagátor událostí roku 1866 pan Rudolf Pokorný ( + 25.9. 2004).
 
Jak k založení  Komitétu  došlo?  Byla  v  tom  iniciativa  přímého účastníka  bojů v roce 1866  u  Hradce Králové,  válečného  invalidy Jana Nepomuka Steinského a jeho přátel.  Při svých návštěvách v místech bojů viděli,  že mnohé pomníky velmi chátrají,  nebo dokonce zanikají. Nezůstali k tomu  lhostejní a rozhodli se založit spolek,  který by převzal nad památkami péči a  ochranu.  Ustavující  schůze Komitétu byla svolána na 2. prosince1888 do Cerekvice nad Bystřicí a prvním předsedou spolku se stal již zmíněný Jan Steinský, setník zemské obrany. Obdobné spolky vznikaly i na jiných bojištích roku 1866 a již v roce 1892 byla vedena jednání o vytvoření ústředního spolku.  K první valné hromadě  došlo  již  21. prosince  téhož  roku.  Snahy  Komitétu  byly  podporovány  nejen  morálně,  ale i  finančně.  Do činnosti se  zapojily významné  osobnosti,  jako  např. vládní  rada a ředitel  odborné  školy  sochařské a kamenické v  Hořicích  Vilém Dokoupil a  princ Vilém ze  Schaumburg-Lippe – majitel  náchodského  zámku.  Pomníky  byly  nejen  renovovány,  ale  také  stavěny  nové,  zejména  v  místech  již zaniklých  hromadných  hrobů.  K ochraně bojiště na Chlumu  byl  postaven  strážní  domek a v  roce 1899 i  rozhledna.  Činnost  Komitétu pokračovala i po vzniku republiky.  Aktivitu  dokazuje  i to,  že 3. července 1936,  u  příležitosti 70. výročí  bitvy  u  Hradce Králové  bylo na Chlumu otevřeno Muzeum války roku 1866. Muzeum a obnovená rozhledna zde stojí dosud.
K narušení  činnosti  spolku  došlo  nejen v  období 2. světové války, ale i později.  V roce 1951 byl Komitét státní mocí zrušen.  Majetek byl zabaven a zůstal státu i po roce 1990, kdy Komitét 1866 začal psát svou novou historii.
Válečné  pomníky a další  památky z  války roku 1866  představují v našich zemích soubor,  který nemá ve světe obdoby,  neboť téměř  vždy jsou  spojeny s  hrobem s ostatky  padlých.  Mnohé z nich jsou i  pozoruhodnými  uměleckými  díly,  na jejichž  vzniku  pracovali  významní a známí umělci.  Aby tato díla zůstala zachována i  pro budoucí generace je třeba finančních prostředků.  To však nepůjde bez pomoci státu, bez  pomoci  obecních a městských úřadů,  na  jejichž  katastrech se  tyto  připomínky  krvavých  bojů  nacházejí a  také  bez  úsilí  podobně zaměřených institucí a spolků, jakým je Komitét.
 

 

Průchod pruské historické jednotky a jejich hudby Věrovany při vzpomínkové akci 1993.
 
Proto  úkolem  Komitétu je i  osvěta.  Jde o to aby co nejširší  veřejnost si uvědomila  jaký odkaz našich  předků v  památkách  na  rok 1866 v naší zemi máme. Je to důležité zejména v současné době, kdy se často setkáváme s vandalizmem, s krádežemi a drancováním.
Komitét v  současné době tvoří  podrobný katalog  památek,  které se nacházejí na  našem území  a  vztahují se k událostem roku 1866.  Již nyní je jich evidováno kolem 1400,  z toho na 400 u  Hradce Králové.  Na Moravě a ve Slezsku se jich  nachází  přes 50 a ty  nejpodstatnější jsou na tovačovsku.  Zpracovávaný přehled by měl mj.  přispět k  prezentaci historie jednotlivých regiónů a k  získání  podpory  pro  údržbu a obnovu památek.  Činnost  Komitétu je  prezentována ve  vlastním  časopise  Bellum 1866  i  v  řadě  publikací  a  drobných  tiskovin  i  při pořádání  přednášek  zaměřených  na události roku 1866.  Spolek  se  významně  podílí  na  budování  naučných  stezek a  na  průvodcovství po  bojištích. Je také spolupořadatelem každoročních vzpomínkových akcí na Chlumu u Hradce Králové a střídavě i v dalších místech Čech a Moravy.
Činnost  Komitétu je  zajímavá a  prospěšná a  pro  všechny zájemce,  spolupracovníky i  nadšence  otevřená.   I když o historii 1866 bylo již hodně napsáno, stále ještě není vše plně zdokumentováno. A nález každé nové informace bývá provázen radostí objevitele.
O Komitétu a o některých vojenských historických jednotkách, které se obdobím roku 1866 zabývají, lze více najít na www.1866.cz
 

 

Zleva:  Foto rakodavského dvora ze 60. let min. stol.  K němu  se váže  historka Floriána Kovaříka ze Závodí, který v roce 1970  vyprávěl, že  jeho dědeček spolu s  dalšími  kluky sledovali kolem  poledne u  rakodavského dvora v  neděli 15. července 1866,  jak  připochodovali Prajzi.  Velitel velel  „ Halt!“  Vytáhl mapy a  ptal  se  kluků:  „ Wo ist die Fesstung Andryaska?“  ( Kde je pevnost Andryáška).   Dvůr  byl původně tvrzí a k němu od roku 1567 náležel i grunt rakodavského fojta Andryáše.  ( Foto  „ Andryášky“ ze začátku XX. století z  archivu Ladislava Nováka z Tovačova. Blíže viz Dějiny Věrovan, I. díl, str. 114. Autor PhDr. Gustav Vožda )

 

* * *
 
Aby byl  přehled o  období  prusko-rakouské  války 1866 úplnější,  třeba se krátce  zmínit o  příčinách  vzniku a o průběhu  války,  s větším zaměřením na bitvu u Tovačova a Dubu nad Moravou.
Prusko dlouhodobě usilovalo o vůdčí postavení mezi německými zeměmi s úmyslem je sjednotit pod svým panovníkem.  Tento záměr byl pro Rakousko naprosto  nepřijatelný.  Až tvůrce pruské  politiky ministerský  předseda  Otto von Bismarck pochopil,  že vytvoření  jednotného Německa vede přes vytlačení habsburské monarchie z vlivu na německé země za pomoci „železa a krve“, tedy válkou.
K ní došlo v roce 1866.  První pruské jednotky  překročily hranice císařství 21. června 1866 a vstoupily  do Čech.  Rakouské, tzv.  Severní armádě velel polní zbrojmistr  Ludvík von Benedek.  Ještě v červnu jeho  vojska  svedla řadu dílčích a krvavých bitev.  Poté rakouské sbory ustoupily  k  Hradci  Králové,  u kterého  došlo  dne 3. července 1866  k rozhodujícímu  střetnutí  celé války.  Co  do rozsahu  šlo  o druhou největší bitvu v Evropě 19. stol.  Účastnilo se jí téměř půl milionu  vojáků.  Bitva je také nazývána  bitvou na Chlumu či u Sadové.  Rakušané byli poraženi a jejich hlavní část ustupovala, za stálého ohrožování nepřítelem, k pevnosti Olomouc. Obavy o osud hlavního města rakouské monarchie je však brzy donutil k dalšímu pochodu směrem k Vídni.
Čtyři brigády VIII. rakouského armádního sboru opouštěly Olomouc mezi posledními. Přesun byl  zahájen brzy ráno v neděli 15. července. V čele šla pěší  brigáda  gm. Rothkircha o síle  6.000 mužů.  Za ní  pochodovaly další  dvě  pěší  brigády.  Čtvrtá  brigáda  plk. Wöbera  měla chránit  pravý bok sboru před napadením od v blízkosti  operujícího nepřítele.  Celý přesun byl však poznamenán  nejen nepřízní osudu, ale i  lehkomyslným  jednáním  velitelů.   Vozatajstvo  mající  z  Olomouce  určenu  jinou  trasu  zbloudilo  a  vmísilo  se  v  Dubu  nad  Moravou a  ve Věrovanech  do  rakouských  bojových  jednotek.  Než se  vše napravilo,  ocitla se  Rothkirchova  brigáda  před Tovačovem  osamocena. V době,  kdy dvě rakouské setniny (cca 330 mužů) byly již v Tovačově, bylo pravé křídlo brigády napadeno pruskými pluky č. 44 a 4 brigády gm. Malotkiho.  Rothkirch na situaci reagoval  příliš  pozdě a nedůrazně.  Zprvu se domníval, že má po své pravé straně Wöberovu  brigádu (ta se  však trestuhodně zdržela u  Duban).  Když  zjistil  omyl,  neudeřil na  nepřítele  plnou  silou.  Postupně do  boje  zapojil  pěší  prapory 71. pěšího  pluku a  později i  25. pěšího pluku.  To však k úspěchu  nevedlo a nepomohlo  ani  nasazení  pěší  dělostřelecké  baterie  (8 děl). Prusové chráněni lesíkem Bažantnice nabyli převahy a donutili  Rakušany k  ústupu.  Nepříznivému vývoji nezabránily ani čtyři rakouské dělostřelecké baterie z postavení u Věrovan vyčleněné samotným vrchním velitelem Benedekem.  Osud  dělostřelců i  děl byl brzy zpečetěn rychlým  přepadem pruských kyrysníků gm. Hartmanna.  Jen  části mužstva a polovině děl se  podařilo uniknout.  Rakouské jednotky  pak z větší části přešly na bezpečný levý  břeh řeky Moravy a zbytek se vrátil do pevnosti Olomouc. Tak skončila bitva u Tovačova. Mezi 9. a 11. hodinou zůstalo na bojišti na 500 vojáků. Mezi nimi bylo i mnoho českých,  moravských a slezských chlapců,  kteří tvořili významnou část rakouské armády.
 

 

Ukázka bojiště po bitvě. Ze vzpomínkové akce na Chlumu u Hradce Králové.
 
Dne  15. července  1866  odpoledne  došlo  ještě  ke  srážkám  u  Rokytnice  a  Dluhonic u Přerova.    Klid  zbraní  celé  války  byl  vyhlášen 22. července 1866  při  jednání v  Mikulově.   Mír  byl  uzavřen  v  Praze 23. srpna 1866.  Prohranou  válkou  pozbylo  Rakousko  své  vůdčí postavení mezi německými státy a ztratilo některá svá území. Důsledkem války byl i vznik Rakouska-Uherska a Německé říše.
Dá  se  tedy  říci,  že  další  směr  vývoje  evropských  i  světových  dějin  určil  v  mnohém   výsledek  prusko-rakouské  války  v  roce 1866.
 

* * *
 

Více o tovačovské bitvě např. v knize Václava Buriana:

Bitva u Tovačova roku 1866 (vydáno v roce 1996).
O činnosti Komitétu a historických souvislostech např. v knize:
Komitét 1866. Péče o válečné památky v běhu staletí (Kolektiv autorů 2003).
 
 
      Jiří Jemelka, Na Zábraní 17, 750 02 Přerov
      e-mail: jiri.jemelka@volny.cz; e-mail Komitétu 1866: komitet@1866.cz